Autor: 
Chladit budovy uměli už ve starověkém Egyptě i Římě
Počátky klimatizace sahají do dávné minulosti, můžeme je najít ve starých asijských, indických oblastech a také v Egyptě a Římě. Bylo založeno na přirozeném proudění vzduchu a přenosu tepla a vlhkosti. Tento princip využívali například v Indii, paláce měly na návětrné straně otvory, před které se umisťovaly navlhčené rohože z rákosu nebo trávy. Jak se voda vypařovala, tak ochlazovala a zvlhčovala vzduch, který proudil do budovy.
O něco propracovanější systém vymysleli staří Římané. Jejich důmyslná, často i desítky kilometrů dlouhá, síť akvaduktů pro dopravu čisté vody z horských pramenů do měst je všeobecně známá. Akvadukty vedoucí kolem stěn domů nejen přiváděly čerstvou vodu, ale měly i vedlejší účinek – ochlazovaly je.
O tisíc let později přišly na řadu parní stroje
Stejný princip se využíval ještě o tisíc let později při větrání a vytápění veřejných budov. Byl k vidění například v druhé polovině devatenáctého století v parlamentu v Londýně, koncertní hale v Liverpoolu, i v dalších divadlech, nemocnicích a úřadech v různých evropských metropolích.
V této době se vzduch chladil například vodním sprchováním nebo přírodním ledem. Vzduch byl do místnosti přiváděn pomocí rozvodných kanálů s lopatkovými ventilátory, ty byly poháněny parními stroji, které později vystřídaly elektromotory.
Vznik chladiva a vynález moderní klimatizace
První zmínky o principu klimatizace v moderním pojedí můžeme datovat do roku 1820, kdy britský vědec Michael Farady zjistil, že stlačené amonium (NH3) v kapalném stavu dokáže chladit, pokud je postupně vypouštěno. Na základě toho vznikla později první klimatizace.
Asi nejdůležitějším datem v historii klimatizace byl 17. červenec 1902. V tento den americký inženýr Willis Carrier instaloval první klimatizační systém a považuje se tak za skutečného vynálezce klimatizace. Zařízení si u něj objednali majitelé jedné tiskárny v New Yorku, protože měli velké problémy s usycháním barev a mačkáním papíru kvůli vysoké teplotě a vlhkosti vzduchu.
Zařízení fungovalo na principu hnaného vzduchu kolem trubek se studenou vodou. Tím docházelo ke srážení vodních par na těchto trubkách a okolní prostor se ochlazoval. Klimatizace byla dva metry vysoká i široká a na délku měřila šest metrů. Její pořízení také nabylo levnou záležitostí. Její cena se pohybovala v částkách od 10 000 do 50 000 amerických dolarů, což by v dnešní představovalo částku od 2,5 do 13 milionu českých korun.
Postupem času se podobné klimatizace instalovaly do dalších tiskáren a továren. Velmi oblíbené byly také majiteli nově stavěných biografů. Koncem třicátých let se instalace klimatizačního zařízení dočkal také americký kongres a Bílý dům.
K dalšímu pokroku došlo v roce 1930, kdy firma General Motors Corporation pověřila vynálezce Thomase Midgleye, aby vymyslel bezpečné chladící médium určené zejména pro domácnosti. Vznikl tak freon, který vystřídal nebezpečná média na bázi propanu.
Ve stejném roce dokázal Willis Carrier klimatizaci zmenšit a světlo světa spatřila první klimatizovaná námořní loď. O rok později ji následoval železniční vůz. Po silnicích se v roce 1946 začal prohánět první klimatizovaný autobus, do aut se tento vynález dostal až po druhé světové válce.
Ve druhé polovině 20.století se klimatizace rozšířily do domácností
Do běžných domácností klimatizace pronikla až po roce 1950. Zatímco v roce 1965 se zřízení nacházeli zhruba v 10 % amerických domácností, dnes je součástí až 90 % všech domácností v USA. Mezitím se pozvolna rozšířila do celého světa.
Tento masivní rozvoj se však neobešel bez komplikací. Klimatizace byly energeticky poměrně náročné, a tak při dlouhotrvajících letních vedrech docházelo k výpadkům elektrického proudu, výrobní kapacity některých elektráren na takový nápor prostě nestačily. Dalším problémem bylo používané chladivo, které zrovna neprospívalo životnímu prostředí.
Vývoj v technologii chlazení neustále pokračuje
K řešením těchto problému došlo v letech 1994-96, kdy se freonová chladiva nahradila těmi šetrnějšími k životnímu prostředí. Později bylo vyvinuto také invertorové řízení změny otáček kompresoru. Od této doby klimatizace nejen chladí, ale také hospodárněji využívají energii.
První klimatizaci, která umí také topit představila v roce 1958 společnost Daikin. Ta také v roce 1968 přišla s multisplitovým systémem (napojení jedné venkovní jednotky na více vnitřních). Stejná společnost stála u zrodu centrálního klimatizačního VRF systému, a to v roce 1982.
Historie klimatizace v České republice
A jak to bylo s klimatizací u nás? První zařízení bylo nainstalováno v roce 1930 v budově Státního zdravotnického ústavu, ve studiích a hlasatelnách Československého rozhlasu v Praze, v budově Elektrických podniků hl. m. Prahy a ve výškové budově na Žižkově.
S postupem času a technickým pokrokem přicházeli další řešení a vylepšení. Dnešní klimatizace plní funkci topení i čističky vzduchu. Mají designový vzhled, minimální hlučnost a šetří životní prostředí. S řadou přídavných funkcí přivedou pohodu do každé domácnosti.
http://www.topr-klima.cz/historie-klimatizace/
http://www.blueteam.cz/klimatizace-a-chlazeni/historie-klimatizace.html
http://www.stpcr.cz/?download=scan/1975-3.pdf